> Mam tady v praci stazeny posledni LinuxPPC (Q4?). Vytvoril sem si CD
> a z nej to vse nainstaloval. Melo to ale par hacek.
> 1. kernel, ktery je k dispozici na APUS sajte neumi Joilet (?????)
> kdyz sem si tedy pod Winama vypalil CD, nebyly videt dlouhe nazvy
> a adresare byly velkymi pismeny -> neslo to instalovat, installer
> nahlasil, ze v CD neni instalacni CD
> 2. tak sem obsah zkopiroval na Amiga partition a vypalil
> (opet problem, Amiga DOS podporuje pouze 32 znaku dlouhe nazvy,
> nektere soubory, napr. console-tools-devel-19992318.ppc.rpm, to
> proste opet nenaslo, tudiz sem musel nektere (je jich asi 10)
> baliky instalovat rucne)
> 3. ramdisk image v teto distribuci je pro PowerMacy, takze nefungovala
> klavesnice
> 4. na APUSacky sajte je ramdisk (ten posledni, je to ten, co ma v
> nazvu '-lp-'), kterym sem to nainstaloval. A zase. Tento ramdisk
> predpoklada, ze je v CD cedecko z Amiga Formatu a schani se po
> souboru comps.pmac, ktery v te distribuci LinuxPPC 1999 neni.
> Jsou tu pouze soubory comps a comps.prep. Takze sem zkopiroval
> soubor comps do comps.pmac, znovu vypalil (nastesti sem si na
> to sehnal RW medium, to uz je treti vypaleni) a z tohoto CD se
> teprve instalace zdarila.
Sqele AndreW! To je vykon hodny obdivu. Zaroven je to jasna ukazka toho, ze Linux proste neni pro normalni lidi, kteri nechcou hodiny a hodiny travit obycejnou instalaci a konfiguraci systemu, aby se tento milostive vubec rozjel.
Kdosi mi tvrdil, ze Linux je uz dneska na obsluhu skoro stejne trivialni, jako Windows (coz je samo o sobe nesmysl).
Jak tak koukam, tak je to pekne hnusna zalezitost...
Arny