Přepsal: Hologram
Napsal: Jirka Špalek
Pozor! Neprošlo jazykovou úpravou, za případné překlepy a chyby v pravopise
se omlouvám.
Dle deníku New York Times:
... Přepadová akce na vysvobození rukojmých skončila s nezdarem, 5 členů
speciálního komanda nezvěsných, pátrací akce bezvýsledné. Prezident
Spojených států odvolal pátrání...
K akci:
Přepadová skupina byla uvrhnuta do zajetí ve vietnamském zajateckém táboře v
neprostupném pralese.
Již 12 dní téměř hladoví specialisté Comando pobývají výborně střeženi v
dokonale nedobytné pevnosti.
06:00
Koula se probral s trhnutím a jelikož byl zády opřen o zeď, ta trhnutí
nevydržela a dřevěná stěna se zřítila. Následkem toho se probudili ze
spánku i ostatní a začali hledat něco k snědku.
06:40
Zřícení stěny vyvolalo hluk a 5 ozbrojených vietnamců přiběhlo na místo a
začali stavět hradbu, načž kladivy bušili do prken.
09:00
Vězení bylo uvedeno do původního stavu. Zajíc vyhrabal celkem 5 drobků a
rozdělil se s ostatními. Marošovi se drobek nelíbil, neboť byl již tvrdý.
Koula ho snědl za něho a hlasitě se ukrkl.
09:16
Přiběhli dva vietnamci a začali Koulu prohledávat, zda nemá u sebe zbraň.
09:30
Skupina se oddala skupinovému mlčení.
10:00
Velitel Špalek dostal nápad a začal si zovazovat tkaničky bagán. Vyzval
ostatní, aby ho následovali.
12:00
Dveře vězení se otevřely, dva vietnamci přinesli oběd. Nikdo však na pečené
hlavy papoušků neměl chuť. Špalek využil situace a tkaničkou začal škrtit
vietnamce. Vyzval ostatní, aby ho následoavli. Koula dělal, že neslyší,
poněvadž měl hlad, ale nechtěl kazit akci, tak trucoval a nevzal si ani
kousek zobáku.
12:30
Vietnamci dodýchali, následovně musela povině skupina vzdát čest svému
veliteli za dobrý nápad. Skupina se rozhodla vietnamce okrást. Během 23
sekund leželi vietnamci na zemi pouze v trenkách. Velitel Špalek se
ozbrojil samopalem typu Chalašnikov a dvěma cvičnýma granátama.
Koula dostal 2 ostré náboje, Zajíc zavírací nožík a otvírák na konzervy,
načež ho musel vyzkoušt na ostrém granátu, který poctivě ukradl Mareš, ještě
než si toho všiml velitel.
12:45
Skupina připravena vyrazit postrádá Bubeníka. Vietnamec, který leží na zemi
se ozval hlasem Bubeníka. Dle podrobné expertízy Kouly se vietnamec nápadně
podobá Bubeníkovi.
13:00
Vše se vyjasnilo. Bubeník oloupil vietnamce o uniformy.
14:20
Nad táborem proletěl americký bombardér a ztratil pár odjištěných výrobků s
označením AGM-247.
14:30
Nedaleko pevnosti dopadl jeden na hlouček smějících se vietnamců. Koula se
šel potom podívat a pak nemohl pochopit, proč tam již nikoho nenašel.
14:50
Vietnamci, kteří zbyli v táboře a vydrželi, dle jejich výkřiků největší
nálet v historii tábora se vzdali americké, teď již dobře vyzbrojené
skupině.
Největší zásluhu měl Zajíc, neboť svými řečmi o tom, že bombardér ztratil
orientaci a zcela určitě se vrátí, způsobil paniku a vietnamci začali běhat
dokola a v hrůze smrtelného strachu začali odhazovat výzbroj a na místní
jídelně vyměnili vietnamskou vlajku za americkou.
15:00
Všech dvou zbývajících vietnamců se dobrovolně vzdalo. Špalek poručil
vietnamce svázat a zavřít do prázdné cisterny na vodu.
15:15
Mareš dostal žízeň, tak se šel napít k cisterně. Do hrsti mu natekla voda a
vypadl jeden ostrý náboj. Špalek uznal, že se mýlil, když pokládal cisternu
za prázdnou.
15:30
Skupina se rozhodla prohledat zajatecký tábor a nalezla olno užitečných
věcí.
Mezi jinými též kompas, posmrkaná navigační mapa, řůžový bojový medvídek,
infra dalekohled bez optiky a videorekordér s kamerou. Mareš marně hledal
své ztracené bleděmodré trenky s rozparkem, neboť je měl na sobě jeden z
vietnamců, který se po útoku bombardéru v táboře nenacházel.
16:00
Skupina se vydala na cestu pralesem pod vedením velitele Špalka.
16:40
Skupina zabloudila a veškerá vina je svedena na velitele.
16:50
Mareš dostal alergii na kovy a v záměru zbavit se zátěže odhodil granát do
příkopu. Pak si však nebyl jist, zda ho nebde potřebovat a tak se vydal
granát hledat.
Dlouho nehledal. Se slovy, proč mu zůstal v ruce ten pitomej kroužek,
granát explodoval.
Zajíc se lekl a v domění, že se mu opravdu slova o bombardéru splnila vzal
veliteli nepozorovaně Chalašnikova a začal střílet do vzduchu.
Po 3 minutách došly skupině náboje.
Se slovy, že bombardér bohužel neviděl, vrátil veliteli zbraň. Za odměnu
dostal od velitele, který se jako ostatní zvedl ze země, pochavlu, takže mu
scházelo dalších 6 zubů, z toho 2 přední.
Z toho měl ovšem velkou radost Koula, neboť jak se správně domníval, nebude
moci kousat papouščí maso a chroustovi krovky, takže zbyde více na něho.
17:10
Skupina prošla dalším vietnamským táborem, naštěstí však zřejmě opuštěným.
Zděšení nastalo, když Koula s úmyslem vloupat se do jídelny objevil
americkou vlajku.
18:00
Bubeník objevil nedaleko tábora vrtulník. Také tu objevil plno náhradních
dílů, které se však na vrtulníku nenacházely, například dva listy vrtule,
jedno kolo, jeden kus mavericku a přílbu pilota se zřejmě vypadanými vlasy i
s kořínky. Dále pak řídící páku a zbytky nějakých kostí ve tvaru lebky.
Aby mu věřili, tak se rozhodl vzít sebou vzorek.
19:00
Bubeník se vrátil do tábora a všem vyprávěl, jak se nádherně najedl nějakého
masa, které tam zřejmě někdo zapomněl.
Jediné co nepochopil bylo, že maso nebylo v konzervě, ale zabalené do kusu
kombinézy s jedním rukávem.
Koula mu začal závidět, neboť již skoro 12 minut neměl nic k snědku.
20:00
Situace: Skupina se ještě téhož večera rozhodla odejít z tábora a ještě
téhož večera urazila bezmála 17 km a 346 metrů.
Na cestě se nepřihodilo celkem nic zvláštního, pouze Mareš asi 5 krát
schválně narazil do stromu a 3 krát se snažil náraz sehrát, ale ani modřiny
a do krve odřená hlava mu nepomohla. Až když Mareš pod záminkou prohledání
terénu, čímž že musí jít napřed se vzdálil do tmy a rychlým během ,
připomínající štvanou zvěř, předběhl skupinu o jistých 23 minut, aby zde
začal kopat hlubokou díru, i přes strašnou únavu a rozdrásané nehty, vykopal
253 cm hlubokou jámu, nacož ji zamaskoval listy palmy.
Po té se rozběhl zpět ke skupině.
Asi po 4 minutách je dostihl a poněvadž byla tma, pletl si je z vietnamskou
patrolou a snažil se je obklíčit dokola.
Akce se naštěstí nezdařila a tak skupina pokračovala dál. Mareš se nabídl k
vedení skupiny, nacož přistoupil i velitel. Asi po 6 minutách je dovedl k
jámě a jelikož znal to staré přísloví, rozhodl se simulovat pád do jámy.
V tu chvíli zahlédl jámu velitel a vykřikl na ostatní, že tam je past. To
Mareše strašně rozčílilo, neboť jeho akce byla málo platná, odpověděl, že tu
žádná past není a zpitomnělý svými kecy, kterým uvěřil šlápl na listy palmy
a propadl se do jámy.
Z toho měl radost Koula, neboť mrtvej voják nic nejí, ale když uslyšel
Mareše, jak na ně volá o pomoc, tak ho to tak vynervovalo, že vzal do ruky
nejbližší klacek a praštil Mareše do hlavy. Bubeník to viděl a hned po
Koulovi požadoval úplatek. Koula byl v ráně a tak praštil taky Bubeníka.
Když se rozpřahoval na Zajíce, aby ho složil, velitel vytáhl z kapsy pouzdro
na kapesní nůž a nabídl ho Koulovi. pouzdro již pak nikdo neviděl a Koula
se cítil nasycen.
23:56
K akci: Velitel rozhodl Mareše naložit a úkolu se ujali Zajíc a Bubeník.
celou další cestu jim na oplátku Mareš, který najednou pokořál, vyprávěl
vtipy, ale když poznal, že jediný se jim směje pouze on, činu zanechal.
Asi za 34 minut se rozesmál Koula. Se slovy kam na ty vtipy Mareš chodí, se
zajíkal smíchem.
01:55
Velitel nařídil pauzu a popříl Good night. Za to, že Bubeník se Zajícem
nesli Mareše dostali odmenou tento večer hlídku, načež se znovu rozesmál
Koula, až se mu faldy třásly. Mareš zasimuloval zlomeninu nohy, ale když
slyšel velitele, že už ho nikdo nosit nebude, a že bude tedy lepší když ho
tedy zastřelí na místě, aby se nedostal do rukou vietnamců, tak nohou začal
rychle hejbat ze strany na stranu, až nakopl Koulu, který se oddával
hlubokému spánku nespravedlivých.
02:05
Bubeník poprosil svého bojového medvídka o vystřídíní stráže. Medvídek asi
souhlasil, neboť mlčel a ujal se dobrovolně stráže. Bubeník usnul, ale
předtím si zapomněl přikrýt nohy, načež se prostor zamořil zápachem, který
proudil přímo k veliteli.
08:00
Skupina se začala probouzet.
Velitel Špalek se ráno neprobudil, ze spaní se divně usmíval, když se
Bubeník obul do zapocených bagán a zápach ustal, velitel se probudil a
nadával na zajíce, proč ho nevzbudil.
09:05
Skupina se dala do nuceného pohybu až došla k prašné silnici. velitel
vyndal Chalašnikova a rázným pohybem zastavil jedoucí náklaďák, vezoucí
mrtvé vietnamce na zakopání.
U volantu seděl nějakej fousatej vietnamec, který po shlédnutí dobře
vyzbrojeného komada s jistou chutí okamžitě nákladák opustil. Potom začal
gestikulovat a maloval do písku cesty deset malejch postaviček.
Zajíc myslel, že je to nějaká hra a začal postavičkám přikreslovat pinďourky
a do držtičky jim kreslil cigára.
Velitel ho rázně napomenul a vysvětlil, že vietnamce má zřejmě deset dětí a
nechce přijít o život.
Mareš, který si všiml, že vietnamce má větší fousy než on a dokonce ani jeho
babička nemá takovej exemplář, začal závidět a protože to s ním již nebylo
možné k vydžení, nařídil velitel okamžitě vietnamce oholit. Zajíc podotkl,
zda myslí velitel fousy.
10:00
Skupina nasedla do náklaďáku a vyrazila na cestu k severu. K akci: Velitel
Špalek seděl u volantu a vedle něho stál Koula. Vzadu pod plachtou na korbě
seděli Zajíc, Bubeník, Mareš a vedle nich ještě ruka, část nohy a nějaká
hromada bílých kostí, dle doměnky Kouly se jedná asi o vepřové, které
nedojedli vietnamci v zákopech.
Zajíc byl celkem veselý, neboť když nastupovali, tak se Koula hrnul do předu
k veliteli a jistě netušil, že sedačka pro spolujezdce v tomto typu
náklaďáku není.
Navíc Koula začal opět závidět, neboť jak se domníval, vzadu musí být hodně
jídla.
Bubeník nesnesl pohled na mrtvé vietnamce a domníval se, že to musí být
strašně nepohodlné takhle ležet, tak se zachumlal mezi chudáky mrtvoly a
zkoušel jaké to je.
Zajíc, který neviděl Bubeníkův záměr, pohlédl na vietnamce a se slovy, že
tenhle snad ještě žije a s výkřikem "Chcípní potvoro!", začal nebohého
Bubeníka kopat do břicha, načež Bubeník začal blinkat a při tom vydával
bublavé zvuky.
Zápach probral Mareše, který včaas zjistil omyl a pěstí srazil Zajíce k
zemi. NAčež se zajíc chytil na jistém místě a skučel bolestí a přitom
vykřikoval cosi o adopci dětí.
Mareš si nebyl jist, zda Zajíc opět nesimuluje a poněvadž znal dobře tyto
způsoby, vypálil mu ještě jednu za krk.
Při tomto činu si zavzpomínal, jak jeho maminka pobíjela na posvícení
králíčky.
Velitel díky tichému chodu dvoutaktního motoru nic neslyšel a pokračoval v
jízdě.
Koula, který trpěl žaludečnímy vředy, hledal v kabině něco k snědku a
nakonec vztekky prokousl jakousi hadičku, ze které začala vytékat teplá
voda, načež se koula alespoň napil.
11:40
Náklaďák silně zachrochtal a z motoru se začalo kouřit. Koula okamžitě
opustil kabinu a vyskočil předním oknem v domění, že bylo auto zasaženo
něpřátelským tankem nebo letadlem.
Velitel shledal, že v chaadiči není již skoro voda a protoje další cesta
vozidlem nemožná. Velitel zastavil na okraji silnice a zapnul havarijní
světla. Zbytek skupiny vyskákal z vozu a šel hledat Koulu.
Zbytečně, neboť Koula slezl ze předního nárazníku a oprášil si kalhoty od
zbytků fólie ze předního okna vozu.
11:59
Skupina se rozhodla vydat na dlouhý pochod pralesem, který snad nemá konce.
Situace: Skupina včele velitele bloudila pralesem celých 7 dní 6 hodin, než
byla natolik vyčerpaná a zdrcená, že nemohla pokračovat. Vyzbrojeni pouze
dvěma cvičnými granáty a bojovým medvídkem, neboť mapa padla za vlast do
jídelníčku nenažraného Kouly, chalašnikova si odnesl koala, videokameru
zapomněli pověšenou na stromě, otvírák darovali nedobrovolně papouškovi,
když ko Koula házel po něm, aby ho chytil a někde v soukromí snědl.
Mareš který věděl, že velitel je bez zbraně, opět simuloval zlomenou nohu,
ale skupinu nepřesvědčil ani po té, co si s ním otočil o 360 stupňů
K akci: Bubeník se urazil, protože mu nikdo nepopřál k narozeninám. Zajíc
posunul své hodinky bez velké ručičky dopředu a prohlásil, že je pozdě a že
musí být do desíti hodin doma na večeři. Koula nastrouhal ze stromu chynin
a celou jednu osminu podal Zajícovi. O zbytek se podělil se sebou.
23:00
Přepadová skupina ulehla ve stínu buše ke spánku. Hlídku měl držet Zajíc,
ale jelikož navečer ještě prosil o žlutou limonádu, velitel rozhodl, že je
to riskantní a hlídku předal Bubeníkovi. Ten se snažil domluvit s medvědem,
ale velitele neoblbnul a tak medvěd za trest putoval do kapsy Zajícovi.
Koula pomohl Zajícovi medvídka naporcovat a rozdělit příděl plyše.
02:00
Někde v dálce Bubeník, který držel hlídku zaslechl hlasy. Jelikož si byl
jist že se nejedná o tygra nebo papouška, vzbudil velitele. Hlasy byly
slyšet asi ve vzdálenosti 800 metrů, proto velitel vzbudil ostatní a
okamžitě se schovali za stromy. Okolo byla tma a tak Mareš propadl panice a
v domění, že je opuště začal pobíhat a volat, přičemž dával najevo kolik se
mu ztratilo lidí a hulákal na celé kolo.
Jakmile přestal křičet, hvizdli mu kolem ucha kulky ze samopalu a u nohy mu
zasyčel granát.
Jakmile se sehnul, aby zjistil typ granátu, nad hlavou mu zavištěla kudla a
zapíchla se do stromu.
Mareš, který rázem ožil se stačil sehnout a skočit do díry, ve které spal a
v tu dobu explodoval granát. Mareš byl zasypán padající hlínou a velitelem,
který se bojovně ukryl na stromě, před kterým granát vybouchl. Dále byl
zasypán Koulou, konzumující plyš z medvěda, který se z důvodu lepší
orientace nacházel na sousedním stromě s Bubeníkem.
Bubeník dopadl o pět metrů dál se stromem mezi nohama. Asi za dvacet sekund
se ozval Zajíc, že se na té liáně dlouho neudrží.
Velitel mu poručil, aby seskočil a Zajíc poslechl. Dopadl z 15 metrové
výšky přímo na Koulu.
V tu chvíli Koula zakřičel a z pusy si vyndal 16 cm dlouhou střepinu. Se
slovy, že si myslel, že medvěd nemá pět nohou vyndal ještě tři zuby.
03:00
Skupina se přivítala s americkou záchranou skupinou v počtu 3 mužů.
Vzhledem k tomu, že byli podstatně lépe vyzbrojeni i jídlem, Koula
dezertoval.
Záchranná skupina, která byla vysazena asi 43 km odsud se skládala z
velitele J. Chalupy, P. Turka a V. Nejedlého, který byl duševně labilní a
stále něco mumlal o počítačích.
Situace: Záchranná skupina tří dobrovolníků americké armády se nechala již
před 12 dny vysadit z bojového výsadkového letounu typu Hercules ve snaze
nalézt a dopravit na základnu ztracené komando.
Akce byla dotována americkou pohřební službou a soukromým hřbitovem v New
Yorku, jistým panem Hauptem, který pochází ze středních Čech. Pan Haupt byl
k akci velice aktivní, neboť již po měsíci pátrání obcházel rodiče členů
skupiny a prodával nasamplovanou smuteční hudbu na dvou disktetách typu
No-name za 179 Kč.
Bohužel však jistá pí. cenzur., nespokojená námětem hudby a pí. cenzur.,
která vlastní typově jiný počítač podala na p. Haupta žalobu a ten byl
nucen nouzově opustit republiku.
K akci: Velitelé Špalek a Chalupa se domluvili a skupina byla spojena se
záchranou skupinou.
Turek se rozhodl pomocí vysílačky přivolat pomoc, aby helikoptéra přistála
ještě za tmy.
Asi 24 minut pak skupina poslouchala irácké zpravodajství, než se Turkovi
podařilo navázat spojení s americkou vrtnou plošinou v Tichém oceánu. Asi
za hodinu úkol Turek vzdal a vzteky stanici rozšlapal. Na to reagoval
velitel Chalupa a nechal hlasovat skupinu, která se vrátí do tábora, odkud
vyšla skupina Špalka. Jelikož Špalkova bývalá skupina hlasovala pro bývalou
Chalupovu skupinu a Chalupova zase pro Špalkovu, rozhodla vetšina.
05:00
Hlasování silně narušil Koula, který se již před chvílí přidal ke skupině
Chalupy a stav se rovnal čtyři čtyři.
06:00
Spojená skupina se nedohodla a akce navrátit se pro stanici do tábora byla
zrušena.
07:00
Stav Nejedlého se zhoršil a deprese ho zcela ovládla.
07:20
Nejedlý byl pod palmou zakopán a vzdána čest jeho památce. Zajíc vedl
smuteční řeč, ale pro jeho vzlykot nad ztraceným vojákem, byl vystřídán
Bubeníkem.
Koula neměl momentálně čas, neboť dojídal zbytky jídla, které stačil rychle
vytáhnout Nejedlému z kapsy, ještě než ho Chalupa obral o ponožky a vojenský
americký odznak obětavého vojáka. Se slovy, jestli mu nebude zima se upínal
Špalek do jeho bagán, po kterých mlsně šilhal Bubeník.
Skupina se rozloučila s kamarádem a na památku si Zajíc, v domění že ho
nikdo nesleduje stahoval z napůl zahrabaného Nejedlého trenky, peněvadž
kalhoty měl Turek a aby nebyl vidět jak se směje nad tou kořistí, zakrýval
si obličej Nejedlého kapesníkem.
08:30
Skupina je v plné pohotovosti a připravena vyrazit do terénu. Špalek
prohlásil, že ho ty boty tlačej a dobrovolně pod použitím kvéra, který mu
daroval Chalupa se domluvil s Bubeníkem o výměně. Po bližší prohlídce bagán
potom Bubeník zjistil, že na každé schází podrážka, která zůstala na noze
Nejedlému, když je velitel neodborně Nejedlému zouval.
09:05
Turkovi začali vypadávat za pochodu z kalhot nějaké suché produkty, když je
Koula potom ochutnal, zjistil, že je to zbytek sendviče a z andulky, který
již někdo před ním jedl a pozměnil jeho vzhled. Potom prohlásil, jestli tam
ještě něco je a Turek prohlásil, že snad už jenom čerstvé.
10:00
Bubeník byl lehce zraněn kulometem amerického bombradéru, když ve vietnamské
uniformě vylezl na strom, aby přivolal pomoc. Nejdříve spadnul opasek,
potom palec u nohy a následoval jeho abonent.
Bubeník byl ošetřen shledán zdravý a schopen pochodu.
Skupina pokračovala směrem na sever, ušla bezmála ještě 21 km, potom však
veškeré zprávy končí.
Poslední údaje v deníku, který našel jeden vietnamský domorodec údajně ve
dvoumetrovém kráteru zněly:
15:06
Útok vietnamských bojových vrtulníků.
Turek zmatkuje a mává Nejedlého kapesníkem. Zasažen střepinou bomby do
hlavy a rozstřílen na kusy, našel se jeho chrup se čtyřmi zuby.
Chalupa prchá do ústraní nevelké palmy. Za ním běží Koula sojídá nějaké
maso, které našel nedaleko chrupu Turka.
Vrtulník se vrací. Palma je zasažena Helfirem typu MMV a roztroušena i s
nebohým Chalupou do okolí do okolí 230 metrů. Poslední slova Chalupy byly,
cit. "Tady se schovám a voni picnou jiný, co tady chce ten pitomec?"
Koula si vybral nedaleký příkop, ale než stačil zalehnout, zjistil, že mu
scházejí obě nohy. Chtěl se je vydat hledat, ale pak už Koulu nikdo
nespatřil.
Mareš se Zajícem rozdělali oheň, což mělo výborný výsledek. Útočící
helikoptéra vlétla do kouře a vybouchla k velké radosti o skálu, o kterou se
opíral bojovně Bubeník. Ještě se znažil sehnout, aby do něho vrtulník
nevrazil, na to byl sražen dle velitele Špalka jeho náhradními díly k zemi.
Kouř upozornil ostatních již zbývajících 17 helikoptér a 4 letouny
vietnamské patroly aby provedly konečný útok.
Helikoptéra, pozor, další...
To byly poslední slova, které zachytil velitelův deník, zachycená zřejmě z
Marešovy poslední závěti.
Dle pozdějšího výslechu domorodého vietnamce:
(pozn. aut. Přeloženo do českého jazyka.)
Slyšel jsem nějaké výbuchy a výkřiky. Potom něco zvláštního přeletělo
oblohou, bylo to asi na všechny prsty.
Zase výbuchy a rány, zem se chvěla a padaly listy z palmy. Potom byla
zatažená obloha a vedle mně dopadla něčí noha. Na noze byla bota. Tak jsem
si ji zul, neboť byla jenom trochu vočouzená. Pak se dlouho nic nedělo, tak
sem byl zvědavej co to bylo.
Tak sem sebral souseda Li-wej Chunga a šli sme se tam kouknout. Byl strašně
zvědavej a furt votravoval, abych tam vzal i Chej-Naj Menga. Už z dálky
byla vidět nějaká mýtina, tak jsme si řekli, že tady asi kácely palmy.
Když jsme přišli blíž tak soused zapadnul do dvoumetrové díry a vyndaval
tenhle notes. Ty díry byly všude a ke všemu tady bylo i hodně nějakýho
železa. Pak soused našel utženou kapsu i s tužkou a zlatou hvězdičku i
skusem hadru a kloubu asi z nějakýho zvířete.
Tady jsem našel tyhle zuby, já sám nemám, tak jsem si je taky vzal, ale to
vám snad nevadí. Na zubu byla nějaká guma, tu jsem šeškrábala, panečku a
jak ještě kousaj, úplná paráda!
Na jedný lijáně byla čepice, ale poněvadž byla vysoko skoro 5 metrů, tak
jsem ji tam nechal.
Soused našel ještě hořící oheň u nedaleké skály, okolo byly nějaké rukavice
a potom to strašlivé oko, které se furt na mě dívalo. U skály soused našel
kus paruky, kterou si nasadil a my jsme se mu smáli, byla to sranda, von je
totiž plešatej jako já a teď měl tmavý vlasy.
Jinak tam kromě pár prázdných nábojnic nebylo skoro nic. Je fakt, že tam
můj čokl našel nějaký kosti, ale ty já kousat ani teď nemůžu.
Asi za dva dny jsme ještě objevilii nějakej divnej stroj s voknama a
dlouhejma placatejma tyčema nahoře. To je asi vše. Ten notes mám doma.
Poznámka dle údajů vyšetřování incidentu CIA a výsl. pátracích akcí:
Nepřátelské helikoptéry zaútočily plnou silou a počet kráterů hlubších 1.8
metru je 24.
Skupina Comando a záchraná skupina pod vedením J. Chalupy nezvěstná. Žádné
zpravy z oblasti bojů a žádná zpráva o existenci někoho z člen§ Comando.
Deník odkoupen od domorodce za příslib u prezidenta Spojených států, že jeho
dům bude zproštěn komplexní likvidace.
Dodatek k akci: P. Haupt podal žádost o přerušení pátracích akcí.
Sepsáno dle skupinového deníku velitele J. Špalka.
Colonel Fridrich Nemesis v. r.
