|
|
|
|
|
|
Někdo mi poslal mail, že prý jak to přijde, že mám v zápisníku občas záznamy i několik dní dopředu. Inu, já jsem Howadoor a čas není mým pánem.
Po zhruba deseti měsících má zápisník 60 kilobajtů. Po dvou letech by tedy měl okolo stopadesáti, přibližně. To ještě jde. Skoro to vypadá, že ho nebudu muset rozdělovat na víc stránek, což je dobře.
Pořád nějaká práce, práce, už to vážně nevydržím. Za celý den stíhám jenom koupit novou mapu Tríbeče. Tríbeč asi bude cílem mé nejbližší výpravy, leda že by Vitásek necuknul, to by se pak jelo tento víkend do Bílých Karpat. Expedice na Tríbeč se ale nejpozději v lednu rozhodně musí uskutečnit - chystám o ní rozsáhlý a určitě velezajímavý text, tak se na to těšte! Bude to něco úplně nového, u Howadoora nevídaného, pracuju na tom už od června! Jste taky tak napnutí?
Konečně se mi po měsících povedlo narvat na web tu hudbu, co jsem přivezl z Kirgizstánu a kterou jsem tady už mockrát planě sliboval. Vašek čuchal toluen a další hity si můžete stáhnout ve formátu MP3 hned ze dvou serverů (kdyby jeden nefungoval).
Jsem neuvěřitelně agresivní. Všichni ať mi jdou raději z cesty!
Objevil jsem mapu Thamelu, tak jsem ji hned vrazil do nové rubriky Howadoor má mapu. Určitě na to čekala polovička internetu a teď se z toho může radostí zvředit. Rozhovor s Japončíkem narostl do netušených rozměrů a kupodivu se mi z něj daří vytahovat nějaké zajímavosti. Pravděpodobně koncem příštího týdne by to mohlo být hotové. To si počtete, to bude na hodiny!
Dopoledne jsem stěhoval nějaké nesmyslné vraky z jedné boudy ve Vyškově do jiné boudy v Brně. Prý přístroje, bah. Rozhodně už to nejsou přístroje od té doby, co jsem do těch beden tak zuřivě kopal.
Mé krásné stránky se propadají na stále horší místa v žebříčku návštěvnosti. Budu to muset nějak zfalšovat nebo udělat nějakou reklamní akci. Zatím píšu haldy komentářů od fiktivních lidí na zmiji, ale moc to nezabírá. Pokouším se zase narvat na nějaký server tu kirgizskou hudbu, zatím bezvýsledně.
Málem jsem se pomočil. Nalil jsem se čajem a pak jsem se tak dlouho nemohl odtrhnout od chatu, až to málem skončilo špatně. Kakof chce vybrakovat z mého počítače zvukovou kartu, aby mohl pořádně zapařit ty své pitomé hry. Celý den mi postává za zády a v ruce třímá šroubovák. Zato plavat se mu nechce, špinavci, prý nemá čas. Spíš ho štve, že jsem minule uplaval tolik co on. Taky jsem při tom skoro pošel.
Skenuju celý den mapy, večer se je pokouším sestavit. Výsledkem by měla být nová rubrika, ve které si zájemci můžou najít mapu, která je těžko k sehnání, ale oni ji právě děsně potřebují. Jasně, je to k ničemu.
Přidal jsem vyprávění o vařičích a novou statistiku.
Byl jsem u Vitáska a vyprávěl mi strašlivou příhodu. Asi ji tady zveřejním, jestli to neudělá on sám. Asi si to stejně vymyslel…
Válím se doma na kanapi a přemítám nad mapou Himálají, kam bych vyrazil příští rok.
Běhám po městě jako blázen. Fuj, všude jsou samí lidi. Odporné.
Na ústavu od rána nejede síť, tudíž ani internet. Kdo ví, jestli to dneska vůbec půjde. Včera jsem připsal nějaké povídání o spacácích a teď ani nevím, jestli se mi to podaří nahrát na server. Zítra tu nebudu, tudíž nějaké další přírůstky bodou přinejlepším v pondělí.
Aleno, ty jsi opravdový nezmar. Co ty na těch mých stránkách vidíš, to je pro mne záhada. Každý den sem kouká, ať už tu mám něco nového nebo ne. Nechceš si radši udělat vlastní stránky? Jestli tak budeš pokračovat, udělám s tebou rozhovor a pak se na něj budeš muset každý den koukat a ono tě to přejde.
Přemýšlím nad tím, jak změnit design titulní strany. Teď, co jsem tam přidal ty nové věci, je taková nevyvážená.
Odpoledne jdeme plavat s Kakofem a já se cítím už teď jako by po mě v noci jezdily traktory.
Našel jsem zajímavé stránky: www.ropacek.cz/engine. Možná se vám budou znát naivní a nablbé, ale dělají je patnáctiletí lidi a málokdo z vás (já ano, ale o tu teď nejde, mám na mysli obyčejné smrtelníky) byl v patnácti chytřejší. Většina z vás není nijak zvlášť chytrá ani teď. Někteří jsou tak pitomí, že ani neumí přijít včas do hospody! Mají hodinky, počítače, mobilů plnou prdel, ale na pět hodin do putyky přijít neumí!!! Ale nechme toho, o tom už jsem psal včera.
Prašivci proklatí…
No nic, zpátky k těm stránkám. Líbí se mi to, že je to takové nekomerční, ne jako ty pochybné "nezávislé" (pche) servery typu Neviditelný Pes nebo dokonce takové hrůzy jako Svět Namodro. Mají tam i odkazy na další podobné servery. Možná nějak rozšířím rubriku Od Howadoora dále, stejně jsem to tak původně zamýšlel.
Nebo jsem už úplně zblbnul, když se mi líbí takové zprasené nesmysly?!
Asi budu muset víc chlastat.
Dneska jsem všechny ty novoty pracně narval na server. Asi hodinu to trvalo! Ne, že by to bylo tak veliké, ale nejdřív nešla síť, pak jsem zase zjistil, že mám u obrázků pošahané názvy, ale nakonec se to povedlo.
V pět jsme se měli sejít s Vitáskem a Učitělnicou (což je jedna holka, co ji mé stránky tak zaujaly, že s námi někam chce jet) v hospodě u Dvořáků, pokecat a domluvit nějakou akci. Byl jsem tam přesně v pět. Nikde nikdo. Ani venku ani v hospodě. Čekal jsem deset minut venku, pak jsem zalezl dovnitř, protože mi byla zima. Tam jsem smutně popíjel tonik až do půl šesté, kdy jsem se sebral a šel domů. Takže, vy dva: Trhněte si nohou, vyserte si voko a nechte se vystřelit na Měsíc!!!!
Sestříhal jsem haldu mailů a vznikla z toho vcelku čitelná podoba rozhovoru s Vitáskem. Ukradl jsem i něco z jeho stránek, abych to trochu vylepšil, doufám, že mě za to nezmasí. I když ani nemusí, jelikož večer jsem se dobře zmasil v posilovně.
Tak jsem sepsal trudnou historii o srpnovém přechodu Malých Karpat a po úděsné námaze do toho zalomil i ty obrázky. Možná budete nadávat, že jsou moc veliké, ale mi se to tak zdálo nejlepší.
Původně jsem měl naplánován na tento víkend přechod Javorníků, i autobusy jsem si našel, dokonce i batoh napůl sbalil, ale nakonec jsem nejel. Nějak se mi nechtělo. Abych tu svou zdechlost alespoň trošku vykompenzoval, řekl jsem, si, že konečně pořádně zapracuju na těchhle stránkách a naskenoval jsem fotky z Malých Karpat.
Už když jsem tyhle stránky začal vytvářet jsem měl v úmyslu udělat s někým nějaké rozhovory o cestování. Asi ten nápad dostatečně uzrál, protože jsem spáchal první z nich, a to s Vitáskem. Jenže o cestování to moc není. Ale na někom si to vyzkoušet musím a on byl první po ruce. Teď to ještě nějak zpracovat.
Přibyl textík Vitásek má barometr.
Dnes jsem učinil závažné rozhodnutí, které ovlivní celý můj další život. Dal jsem se k budhistům. Pro začátek jsem si oholil hlavu a zakoupil v nedalekém obchodě se zdravou výživou svazek vonných tyčinek, které nyní hodlám postupně v kanceláři podpalovat. Už první tyčinka měla nečekaný úspěch - v místnosti vznikl velký oblak dýmu a když sem vpadl Kakof, aby mě jako každý den aspoň hodinu otravoval, chytil se za krk, zachroptěl a bez dalšího zase vypadnul. To víš, zlý Kakofe, na nás budhisty si jen tak nepřijdeš!
 |
|
