Co to... kdo
tohle... taková blbina! No to se mi snad zdá, který bůvol, vlastně
co se ptám, vždyť je to jasné, zas Katka, má mladší sestra, ona
vždycky vymyslí příšerné koniny. A co já teď s bazmekem? Beztak je
u mne sotva k hnutí a teď ještě pomatený párkovač.
Nesmysl iracionální. Bych rád viděl pošuka, co si bude doma vyrábět párky v rohlíku.
Vážně mě dožrala. Však mi nemusela k vánocům nic dávat, já bych se nezlobil, bych byl i rád, určitě víc než když mi vrhne do ksichtu párkovač. Svině. Já už se s tím nemažu, co žeru prášky na hlavu, jsem jak urvaný z řetězu. No, třískat ji ale nebudu. Aspoň ne hned. Přece jen je Štědrý den, nebudu kazit rodinnou sešlost, se zaťatými zuby a s vypětím všech sil udržovanou vánoční atmosféru. A taky tu Katka není. Ví proč.
"Tady píšou 'zástrčku zasuneme do předpisově zapojené zásuvky'", předčítá Blable z návodu o pár týdnů později, "Máme my vůbec zásuvky zapojené předpisově? Co vejráš, určitě nemáme. Ono nás to ještě zabije. Budem' ten krám vůbec zkoušet?"
"Když už jsme ho dostali, alespoň jeden experiment provedeme. Ukaž, já to tam strčím, však ono to nebude tak horké."
Zástrčka bez výbojů zapojena, lijeme vodu po značku "max", sypeme do stroje párky, rohlíky, a navrch vhodíme kelímek s hořčicí. Pandora slavnostně přepíná tlačítko do polohy 1 a už to frčí.
Tož ale vážně, vy byste si doma dělali párky v rohlíku? Jo?! Tak to se docela divím, že jsme se ještě u psychiatra nepotkali. Podle návodu se aparát dvacet minut nahřívá, pak přijde vlastní párkování, nato se dvacet minut chladí a nakonec je třeba jej čistě umýt a usušit. Za slabou hodinku vyrobíte sobě podomácku párek v rohlíku, ó, jak praktická záležitost. Grrr, musím Katku přece jen roztrhnout jak žabu.
"Ááááá", vříská Pandora, jelikož se na ni z párkovače vyvalila pára.
Zdá se, že zahřívací fázi máme za sebou, přišla chvíle párkování. Na hrot há nabodneme rohlík er. Tedy hrot, ona je to vlastně jen taková oblina spíše lascivních tvarů, proniknout do rohlíku se jí dvakrát nechce. Kus to jde, ale pak se rohlík přetrhne. Druhý taky.
"Ukaž, prosím tě", odstrkuje mne Blable, "Nemehlo. Takhle musíš... hm... taky se přetrhl. Tak ještě, sakra, i tenhle. Koupili jsme asi špatné rohlíky! Že ony se mají používat nějaké speciální, ukaž, nepíšou o nich něco v návodu? Hm... nepíšou. No nic, já je takhle vydlábnu lžící."
Do vydlabaného rohlíku zasuneme párek. Odklopíme víko nádoby a... no jo!? Čím chytíme horký párek?
"Nedávají k tomu nějaké klíšťky?"
"Nedávají. Co takhle kleště na cukr?"
"Vždyť žádné nemáme. Budeme muset nechat párky vychladnout."
"Blázníš? Děláš si ze mě srandu?! Takže my párky nejdřív vaříme, rohlík ohřejeme, a to všecko jenom proto abychom zas potom čekali až to zchladne? Držte mě, držte mě všichni, protože jinak ten krám už..."
"Počkej, uklidni se, však si poradíme", konejší mne Blable, "Podívej, vezmu vidličku, párek napíchnu a ty podržíš rohlík."
Držím rohlík a Blable do něj souká párek. Úspěch měří šest sedm centimetrů, pak se párek zarazí a dál nechce. Když mu domlouvám palicí, drze se zlomí. Druhý párek totéž. Z třetího je placka, vzal jsem ho rovnou pěstí.
"Fuj, tak se nemá mluvit, že ne, maminko?"
"Ne, Pandulko, rozhodně ne. Nemáš-li doma párkovač."
"Mamííí", volá Mína, "Já nechci párek! Je horký a smrdí!"
"Neboj, nemusíš párek. Inu, já myslím, že když zbytky takhle shrneme do mísy a vezmeš si k nim hořčici, přece jen jakousi večeři mít budeš", povídá mi Blable, "A dětem uvařím kaši."
Chroupám vydlabané rohlíky se smradlavým rozdrceným párkem, párkovač uraženě chladne. Co s tebou, potvoro?
"Co třeba ho zabalit zpátky do škatule a někomu dát?", navrhuje Blable.
Po delším uvažování ale zjišťujeme, že neznáme nikoho, koho bychom měli až do té míry neradi.
"Mám to! Vypíšeš na internetu soutěž a hlavní cena bude párkovač. Dobrý nápad, že?"
Když já nevím. Kdo čte mé stránky? Samý opilec, maniak a vyvrhel. Co takový udělá s párkovačem? Akorát poblije, roztříská a bude se tomu ještě perfidně chechtat. Přece jen má přístroj docela dobrou zástrčku, červenou žárovičku co svítí, hladký plast, něco stálo ho vyrobit... Příčí se mi věc rozbít bez užitku.
"Víš, Blable, párkovač je vlastně taková zkouška zenového myšlení. Uvolněná mysl pro všechno najde užitek, vždyť každá věc má svou přirozenost a ke každé přirozenosti existuje jiná přirozenost, jež s ní ladí. Jde jen o to ji rozpoznat. Párkovač je vlastně kóan."
Smutně na sebe s párkovačem hledíme.
